Afektivní poruchy

Poruchy nálady patří k nejčastějším duševním poruchám Příčiny jejich vzniku jsou jak biologické, tak psychosociální. Nemoci vznikají právě kombinací těchto dvou faktorů.
Prvním je vnitřní zranitelnost – selhání normálního emočního prožívání a přeměna na prožívání plné špatné nálady a smutku. Je to biochemický proces, spojený s oslabením řady mozkových systémů. Nejdůležitější roli zde hrají genetické faktory. Druhým faktorem jsou vlivy okolí, například stres. Mezi afektivní poruchy řadíme zejména bipolární afektivní poruchu, depresivní poruchu, dysthymii, cyklothymii a krátkou rekurentní depresivní poruchu.

Antidepresiva

Název antidepresiva je trochu zavádějící. Mají daleko širší uplatnění než jen v léčbě depresivní poruchy. Používají se také u úzkostných poruch včetně fóbií, u posttraumatické stresové poruchy, chronické bolesti, při afektivní labilitě a patologickém pláči po cévní mozkové příhodě apod. Nejširší uplatnění má dnes III. generace antidepresiv, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Příznaky deprese se daří antidepresivy odstranit do 5-6 týdnů, pro prevenci dalšího zhoršení je třeba antidepresiva užívat ještě několik měsíců potom. Závažnost deprese spočívá v tom, že jde o periodicky se opakující onemocnění. Vysazování antidepresiva by mělo být konzultováno s psychiatrem, zvláště při zřejmé periodicitě nebo tendenci k chronickému průběhu.
Ani dnešní antidepresiva ještě nejsou dokonalá. V řetězu příčin a následků, které vedou k depresi, zasahují totiž jen jeden článek někde uprostřed. To je také důvod, proč se účinek antidepresiv ukáže až po několika týdnech. Úprava souhry řady populací neuronů v mozku potřebuje čas, aby mohlo dojít ke změnám, které nakonec vedou až k emoční proměně.

Deprese

Deprese, patologický smutek, je psychické onemocnění, které se řadí mezi afektivní poruchy. Jednou za život postihne 10 – 15% populace. Začíná nejvíce mezi 25. – 35. rokem.
Jde o závažné onemocnění s rizikem chronicity a sebevraždy, zhoršuje průběh chronických somatických onemocnění, snižuje kvalitu života, někdy může vést až k invaliditě.
U pacientů v depresi byl v mozku zjištěn nedostatek biogenních aminů (zejména serotoninu a noradrenalinu). Kdo dlouhodobě trpí depresí, tomu se zhoršují některé parametry obranyschopnosti organismu. Riziko návratu deprese u pacienta stoupá s každou prodělanou epizodou. Hlavními metodami léčby deprese jsou farmakoterapie (léčba antidepresivy) a systematická psychoterapie, používají se také elektrokonvulze a další biologické postupy.

Duševní zdraví

Duševní zdraví je stav duševní pohody, kdy člověk necítí například nadměrnou bolest, neodůvodněné pocity viny nebo úzkosti, nejsou přítomny potíže nebo omezení, které brání osobě v běžných činnostech.
Pokud dojde takové k odchylce od individuálního duševního zdraví, která člověku brání v dosud běžných činnostech a jejich rozvíjení, je vhodné vyhledat pomoc.

Porucha osobnosti

Jde o celoživotní odchylné nastavení osobnosti, které se projevuje nepříznivými nebo nadměrně zvýrazněnými povahovými vlastnostmi v oblasti nižších či vyšších emocí a nálad, pudů, temperamentu, vůle a charakteru.

Úzkostné poruchy

Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu nelze přesněji definovat. Úzkost a strach mohou nabývat takových forem z hlediska výskytu, intenzity a trvání, že mluvíme o úzkostných poruchách. Úzkostné poruchy patří mezi nejčastější duševní onemocnění, neboť z celoživotního hlediska postihují až jednu čtvrtinu populace vyspělých zemí.